Nikdy se nevzdávej!

Cítíš se zrovna na dně? Sesypal se Ti život, opustil Tě partner? Jsi nemocný nebo po vážném úrazu? Krachlo Ti podnikání? Přišel jsi o práci? Myslíš, že nemůžeš dál? Věř, že můžeš!

Přesně to všechno se mi stalo v roce 2020. Opustila mě partnerka, se kterou jsem si představoval svoji budoucnost. Kvůli covidu mi krachlo podnikání, do kterého jsem vkládal velkou naději, jak utéct z krysího závodu kancelářské práce, a na závěr mě zastavil velmi vážný úraz. Pád z deseti metrů na skalní římsu při skalním lezení poté, co se se mnou utrhl kámen. Když jsem po dvou operacích ležel v nemocnici nadopovaný opiáty, přišel za mnou doktor a řekl mi: "Pane Oktábec, už nebudete chodit, vaše maximum bude z obýváku na záchod a když se zadaří, možná to zvládnete do obchodu." V tu chvíli se mi zdálo, že se mi zhroutil svět. Vše v mém životě se mi sesypalo během půl roku. A to nejhorší - už nebudu chodit? Já, horal tělem i duší!

Začal jsem se litovat a utápět se v depresích. Cítil jsem se úplně prázdný a sám v bludném kruhu. Doktor tvrdil, že jsem vlastně mrzák, který sotva dojde na záchod. Těch otázek, co se mi honilo hlavou. Co se mnou bude dál?

Ta myšlenka, že bych se mohl vrátit do hor a opět vodit lidi, mi přišla v prvních chvílích naprosto absurdní. "Hehe, mrzák vodí lidi v horách..." Čím víc mi to znělo v uších, tím větší jsem měl touhu to změnit. Tehdy jsem na sobě začal makat po duševní i fyzické stránce. Motorem mi bylo vytvořit si jinou realitu než tu, kterou mi malovali v nemocnici. Každý den mě čekala dřina, překonávání velké bolesti a osamělosti. Nebylo to lehké. Naštěstí mám skvělé přátele, kteří mě v tom nenechali a moc mi pomohli. Za to jim patří obrovské díky! Pokračoval jsem v práci na sobě a každý malinký pokrok mi dělal neskutečnou radost!

V momentě, kdy jsem viděl doktora valit oči nad mými pokroky, jsem cítil zadostiučinění.

A pak se to stalo. Jen rok po úrazu jsem vyrazil do hor na svou první akci. Pekelně mě bolely nohy, ale ta neskutečná radost a životní uspokojení proudilo celou mojí bytostí. Rozhodl jsem se tehdy, že založím Partyzán adventure, vlastní outdoorovou agenturu. Od té doby mám za sebou desítky akcí a spoustu spokojených lidí, kteří si se mnou dopřávají krásu a drsnost hor. Kdo se mnou chodíte, sami víte, že to ani po dvou letech nemám zadarmo. Neustále mám veliké bolesti a každý večer po túře sotva lezu a trpím jako pes. Ale víte co? Mně to nevadí. Všechna ta bolest a komplikace, to je pro mě jenom malinkatá daň za to, že dělám to, co miluju. Jsem moc vděčný. Vyspím se, ráno rozhýbu nohy a jdu zase dál!

Často dávám lidem na mých akcí do těla. Kolikrát si někdo sáhne hluboko do svých sil a vydá se daleko za hranice své komfortní zóny. Ale ta odměna, když člověk dokáže překonat něco pro něj těžkého, hodně náročného, ta potom stojí za to. Když je něco zadarmo, člověk si toho neváží. Proto všechny nabádám, aby vycházeli ze své ulity. A když si myslíš, že jsi na dně, tak tam hledej svoji sílu pro další růst.

Odtud taky pochází partyzánské motto: NIKDY SE NEVZDÁVEJ!

Jestli zrovna teď nemáš happy období, budu rád, když Tě můj příběh trochu motivuje a podpoří na Tvé cestě.

Díky, že jsi dočetl až sem. :)

Nikdy se nevzdávej!