Lucie Váchová

Island

Island. Jak rozmanitý a občas těžko předvídatelný. (Ne)klidný a na mapě možná nenápadný, a přesto tak výrazný vším, co jej tvoří. Bylo dlouho mým přáním vyrazit na trek právě tam. Pokusit se splynout s divočinou, vnímat tamější živly a jejich sílu. Neutíkat před nimi, nebojovat s nimi a přijímat je takové, jaké jsou, užívat si je.

Když ke mně přišla možnost přihlásit se na tuto výpravu, přemýšlela jsem jen malou chvíli, než jsem skvělému horskému průvodci Mílovi (musíte s ním taky někam!) potvrdila svou účast. Psychicky jsem se připravovala na vrtochy počasí, dopředu počítala s tím, že nebude trvat dlouho a budu mít navlhlé vše včetně spacáku a karimatky. Že stan budeme skoro vždy balit i stavět za deště a bude nezbytné to přijímat právě takové, jaké to je.

Nakonec bylo počasí zcela zázračné a nejvýraznější živel, se kterým jsem se učila splynout, byl vítr. Tak silný a nekompromisní. Znát jeho sílu teoreticky rozhodně nestačilo a první večer jsem se jej učila přijímat i prakticky, když se (nejen tehdy) silně opíral do mého statečného stanu a když rapidně ochlazoval celé mé tělo po termální koupeli. Zvládla jsem to a zamilovala si jej, přijala jsem ho a on díky tomu mě. Občas mrzlo, občas jsme potřebovali opalovací krém. Občas vítr foukal méně, občas jsme chroupali písek a sem tam neviděli na cestu. Brodili jsme řeky a pískali štěstím. Meditovali a společně jsme se smáli a naslouchali jeden druhému, přestože jsme se na letišti viděli poprvé a přestože jsme byli každý trochu jiný. Žasli jsme nad polární září a to ještě ani nebylo září! Každý z nás si něco odnesl sám v sobě a já vím, že to bylo sakra důležité pro nás všechny.

Překvapila jsem samu sebe tím, že posun, který jsem tam zažila, pro mě nebyl samotný fyzický výkon ani diskomfort. V tom mám hranice jinde. Pro mě to, co jsem si odnesla, bylo naslouchání sama sobě, respekt ke svému tělu, k tomu, co já sama považuju za důležité, co mě tvoří a kdo vlastně jsem ve své podstatě bez ohledu na veškerá očekávání druhých. Poslechla jsem se, když jsem se chtěla koupat v potoce. Poslechla jsem se, když jsem zrovna chtěla být sama. Když jsem nechtěla nebo naopak chtěla mluvit. Udělala jsem na kopci kotrmelce i hvězdu, protože se mi prostě chtělo. Měla jsem své tempo a když jsem se rozbrečela kvůli tomu, že kvůli silné bouřce nezažijeme poslední etapu, necítila jsem se hloupě. Byla jsem tam sama za sebe, prožila jsem divočinu tak, jak jsem potřebovala, přesto prožila překrásná přátelská splynutí a jsem na sebe nejen za to vše fakt pyšná. ♥️ Na nás všechny!

Martin Leiner

Zugspitze / Paklenica / Švýcarsko / Brenta

Chtěl bych napsat pár slov ohledně mé první výpravy s Partyzán Adventures na nejvyšší německou horu Zugspitze a její okolí. Budu psát z pohledu člověka pasivně navštěvujícího české hory. Chtěl bych vyzdvihnout perfektní komunikaci, která probíhala už před odjezdem. Dostal jsem super instrukce, jak se připravit na přechod na těžko, včetně všech věcí ohledně bivakování, jídla, nezbytných věcí. Po celou dobu mi nic nechybělo. Samotný výlet probíhal od počátku bezvadně, sešla se skvělá parta, díky tomu rychle utekla cesta. Musím vyzdvihnout především skvěle naplánovanou trasu, kterou jsme šli v okolí Zugspitze včetně přespání, ať už v chatách či venku. Příjemné počasí byla už jen třešnička na dortu. Jedinou věc, kterou musím vytknout, tak to je asi moje fyzická příprava. Nohy večer bolely, člověk na to ale musí být připraven, pokud jde o přechod "na těžko". Musím říct, že i tak se to dá zvládnout, celá parta držela pospolu a udržovala příjemné tempo. Bez kopců by člověk nedosáhl vrcholů a těch skvělých výhledů a pocitů. Nejen, že na horách vznikají velká přátelství, člověk tam i poznává sám sebe a za to vystoupení ze své komfortní zóny to určitě stojí. Doporučuji výlet s Partyzán Adventures a těším se na další dobrodružství. M.

Když Partizan Adventures pořádali výjezd do národního parku Paklenica v Chorvatsku, navíc přes silvestra, byla to sázka na jistotu. Byla to již moje druhá cesta s touto agenturou, opět jsem očekával skvělou partu, výborné túry a mnoho možností. Co jsem očekával, toho jsem se dočkal. Sešla se skvělá parta dvaceti lidí, opět skvělé ubytování, kdy jsme měli celý penzion nedaleko moře pro sebe. Užil jsem si skvělou dvoudenní túru s přespáním v horách se skvělými výhledy, nezapomenutelný zážitek. Rovněž jsem využil i možnost skalního lezení, které bylo skvělé a velmi poučné. Týdenní výpravu jsme završili silvestrovským mejdanem a půlnočním koupáním v moři. Děkuji za další nezapomenutelný zážitek a budu se těšit na zážitky. M.

Daniel Lípa

Ferraty Dachstein

Když jsem na Facebooku viděl, že Míla nabízí místa pro pár lidí na ferraty, tak jsem ho musel kontaktovat, jelikož zkusit ferraty byl můj sen. Od prvotního kontaktu byl Míla velice vstřícný, komunikativní, radil co a jak. Zavčas poslal veškeré instrukce, super přehledný itinerář pro všechny. Cena byla také velice luxusní, takže nebylo o čem přemýšlet.

První večer rychlá seznamovačka. Ráno se brzo vstávalo, což bylo super, jelikož jsme na ferratu dorazili mezi prvními. Takže ráno seznámení, banda vypadala jako velice přátelský kolektiv, což se později potvrdilo. U ferraty Míla pomohl s ustrojením nám nováčkům, dal veškeré instrukce ohledně lezení a bezpečnosti a vyrazilo se. Odpoledne po návratu Míla zavelel k přejezdu na jiné místo, kde přespíme a ráno opět vyrazíme zdolat další ferratu.

Míla měl vynikající přehled kde přespat, pokud to nešlo okamžitě reagoval a našel jiné místo. To samé lanovky, trasy a vše ostatní měl zmáklé. Takže za mě celý trip super. Nemám asi ani jedinou výhradu. Naopak... Může vám, kdo byste jel, půjčit i vybavení, což bylo taky plus. Takže já měl dokonalý zážitek na celý život a určitě s Mílou zase vyrazím a nejen na ferraty. Je to dobry organizátor, průvodce, chlap, kamarád a partyzán....

Čím pro mě byla čtyřdenní akce organizovaná Mílou Oktábcem? Jednak to byly nádherné dny prožité v krásné horské přírodě na čerstvém vzduchu bez počítače, mobilů a sociálních sítí (dodržel jsem předsevzetí, že na mobil budu koukat co nejméně, a vyplatilo se). Ještě více to bylo poznání překrásných zákoutí Mrtvých hor (Totes Gebirge), které jsou navzdory svému názvu úchvatným místem a esencí života alpské přírody (tolik kamzíků pohromadě jsem snad nikdy neviděl).

Mnohem více to pro mě osobně bylo překročení mých vlastních vnitřních hranic, kdy jsem navzdory strachu z hloubek nevzdal sestup poměrně exponovaným úsekem a počáteční úzkost nakonec přeměnil v příjemný pocit (právě tady jsem velmi ocenil Mílovy organizační schopnosti a psychickou podporu).

Ale úplně nejvíce to bylo skvělé trávení času s fantastickými lidmi z různých koutů republiky, kteří se navzájem prakticky neznali, ale během pár dnů (ne-li hodin) se dokonale skamarádili. A to je vlastně asi největší benefit těchto akcí. Pokud chcete někam vyrazit, zažít nějaké dobrodružství, ale zrovna nemáte nikoho, kdo by jel s vámi, tak je toto přesně akce pro vás! A vůbec se nemusíte bát, že jedete s někým, koho neznáte. :)

Markéta Hubínková

přechod Dachsteinu

Prodloužený víkend v Rakousku s výstupem na Dachstein. Jedním slovem dokonalé! Před odjezdem jsem zvažovala, zda to dám - skoro nikoho neznám, jak jsem na tom fyzicky... Ale musím říct, že tak skvělou náhodnou partičku lidí jsem dlouho nezažila a jsem moc ráda, že jsem překonala své rozhodování a ačkoliv vystoupila ze své komfortní zóny, stálo to za to.

Míla je skvěly guide a motivátor, který rozhodně dbá na bezpečí všech a nenechá se vykolejit. Skvěle naplánována trasa, pestrost a zábava. Více fyzicky náročné, ale krásné! Turistika s batohem po skalách, na mačkách, s cepínem a na laně po ledovci, ferraty na vrchol a dolů, mejdany po večerech... Co víc si přát na odpočinkový víkend. Příště jedu zas!